Jak bylo v Tepfaktoru a čeho jsem se dočkal?

Přestože jedu na místo, které již dobře znám, nepočítám už ani, kolikrát jsem ho navštívil, stejně se moc těším.

Nová skupina, nové výzvy a zážitky

Sobotní odpoledne a nevšední zábavu si přijelo užít 20 fajn žen a mužů. Rozdělujeme se do družstev podle našich představ o tom, s jakou vervou se chceme každý do hry zapojit. Zda je nejdůležitějším cílem poklad nebo jen týmová zábava a aktivní relax.

Zvolil jsem družstvo, které chce jít do všeho, ale nutně nemusí dojít až k pokladu, prostě si to chceme naplno užít.

Úkoly v prvních místnostech plníme s přehledem a často i napoprvé. Radujeme se z každého dílčího úspěchu a postupujeme dál.

Jako vždy na tomto místě úplně ztrácíme pojem o čase, každý tým hra pohltila. Občas se potkáme na chodbách, s úsměvem okolo sebe proběhneme a zmizíme v další herní místnosti. S nadšením a očekáváním se těšíme, co si pro nás zde připravili a jak společně úkol vyřešíme.

Tak se to konečně povedlo

Také mému týmu se podařilo dostat i do většiny prémiových místností, a tak se poprvé dostávám na disciplínu, kterou jsem dříve jen pozoroval. Projít cestu a vyhýbat se kyvadlově houpajícím míčům, je opravdu výzva. Tělem kolují endorfiny i adrenalin, užíváme si to naplno! A tak si tento úkol dáme rovnou 3x, přestože jsme ho zvládli splnit napoprvé.

Čas běží strašně zrychleně. A tak po 3 hodinách, které jsme v zápalu zábavy skoro nezaznamenali, se vyfotíme s pokladem a další hra je za námi.

Den ještě nekončí

U kafe jdeme ještě sdílet zážitky také s ostatními družstvy.

Jedna otázka se často opakuje. „Tak co se vám nejvíce líbilo?“ Každý se nemůže dočkat, aby ostatním řekl, co koho nejvíce bavilo, překvapilo, jaká dramata a vtipné situace jejich tým zažil.

Nadšeně sdílíme naše velké překvapení, jak náš tým napoprvé splnil úkol v místnosti se šikmou plošinou.
A jiné družstvo „to mi ani neříkej, zdolali jsme vše, prolezli až k cíli a snad sekundu před tím, než jsme tam byli, nám vypršel čas… Tak jsme museli znovu.“
„Jo jo, to jsme vůbec netušili, co vše nás v té místnosti čeká, bylo to boží i ta nekonečná chodba s překvápkem na konci.“
„Taky jste skákali v těch balónech jak Gumídci?“
„Hustý bylo prolézání mezi lany, jak housenky jsme se plížili vpřed. A to zjištění, že jsme cestou měli ještě zmáčknout modrý spínač…“

Předháníme se navzájem se zážitky, všichni jsou jich plní, nejraději bychom tam vběhli po občerstvení znovu. To až zase někdy příště…

Již za tmy se loučíme a odjíždíme domů. Nadšeni, že jsme tento deštivý den prožili zábavně a poseděli s fajn lidmi na improvizované pláži.

Těším se na další návštěvu, nový tým, nové zážitky, radost z úspěšně zdolaných úkolů, radost z radosti týmu. Ta je vždy tak upřímná, nabíjející, jedinečná.

No, co dodat na závěr. To se musí zažít, nejde to popsat.

Je to relax, zcela odpoutání se od reality a problémů nebo povinností všedních dnů.

Týmová hra, kterou tam hrají i puberťáci, které se není třeba obávat, ale která může dodat člověku tolik.

Láďa Hanousek