BEZDOMOVCI v nejdražším hotelu

Několik let jezdíme na  víkend do Mikulova. Příjemné ubytování, bezkonkurenční sklípek, krásná lokalita a kouzelné Pavlovské vrchy. Jak ale vypadala naše 1. průzkumná cesta a kde jsme nocovali? A proč si nás tehdy v Mikulově fotili japonští turisti?

Dobré ráno

Brzy ráno vyrážíme z Hradce, abychom po 150km cesty stihli autobusový spoj v Mikulově! Ano. Hned ráno litujeme, že jsme tam nejeli už večer. Budík zvoní ve 4h ráno. Jasná obloha slibuje slunečný den a my se moc těšíme na Pavlovské vrchy, o kterých jsem dosud jen četl.

Cesta ubíhá, jak má. Ve slunném ránu již z dálky spatřujeme typické stěny Pavlovských vrchů. Krajina se mění a my si začínáme připadat spíš jako v Itálii. Nádhera!

Autobus jsme stihli. Plán vychází. Na chvíli si připadáme jak ve filmu „Účastníci zájezdu“. Cestující přepravující se touto místní linkou na nás koukají jak na lyžaře na poušti. Mažeme se totiž krémem s UV filtrem, a to skoro všude 🙂

Vystupujeme v cílové stanici dle plánu. Hospoda i muzeum nečekají návštěvníky takto brzo, a tak s nanukem z místních potravin vyrážíme vstříc výletu.

Vinice a výhledy i kousek Francie

Procházíme skrz vinice a kocháme se výhledy, které jsou nejúžasnější na zřícenině Dívčích hradů. I nejvyšší vrchol Děvín nabízí krásná panoramata a my si užíváme putování zdejší přírodou. Na oběd scházíme do jediné vesničky na cestě. A náhle se ocitáme v místě kouzelném jako Provence, levandule, slunce, výborné jídlo. Úžasný relax.

Loučíme se s tímto místem a s plnými břichy lezeme opět na krásnou zříceninu a radujeme se z výhledů, krásné přírody i sluníčka. Čas utíká. Odpoledne zakončujeme výlet prohlídkou místní jeskyně, a pak vcházíme do Mikulova.

Za ideálních okolností bychom nyní přišli na hotel, dali si sprchu, vstřebávali krásný zážitek a relaxovali před večerní návštěvou sklípku. My ale musíme ubytování najít.

Hledáme a hledáme

Máme nějaké tipy i představy. Chodíme od hotelu k hotelu a všude slyšíme to stejné „obsazeno“. Nenapadlo nás, že Mikulov bude tak obsazen. Přicházíme na to, v jak žádané lokalitě se nacházíme, a že bez předchozí rezervace seženeme ubytování stěží.

Pomalu nám dochází trpělivost i energie. Batoh na zádech je čím dál tím těžší, zpocené tělo by rádo navštívilo sprchu a my stále nevíme, kde složíme hlavu. Sedíme na obrubníku a uvažujeme nad tím, co dělat. Také často slyšíme, že asi jedinou možností, kde by mohli mít ještě volný pokoj, bude nejdražší hotel ve městě. Dlouho se tomu bráníme. Asi jsme tušili proč.

Mezinárodní setkání na úrovni

O pár chvil později již stojíme v recepci tohoto hotelu a ptáme se na pokoj. Je pravý letní večer a pořádné vedro. Když už musíme být zde, tak máme přání. Pokoj s klimatizací. Recepční něco řeší. Dlouho něco řeší. Stojíme opodál, vedle nás shozené velké batohy, po celodenním průzkumu zdejší přírody asi vypadáme trochu zoufale. A taky v tom luxusu kolem se sem vůbec nehodíme. Čas si krátíme fantazírováním o sprše, čistém oblečení, lahodné večeři. A pak to přišlo.

Před hotelem zastavuje autobus s Japonci, kteří se hned hrnou k recepci. A hned jak nás jejich průvodce uviděl, tak celou skupinu zastavil. Koukali na nás, jak na bezdomovce. Mají údiv ve tvářích, koho to v nóbl hotelu objevili. No, při pohledu na nás se moc nedivím.

Jeden z nich si nás vyfotil. A pak se strhla lavina. Jsme ale značně unavení, a tak si tuto situaci užíváme, bavíme se tím. Budeme součástí jejich vyprávění a třeba i fotoalba. A představa, že s nimi sdílíme stejný hotel? Pro nás ještě vtipnější, pro ně už asi tak ne.

Zřejmě jsme ještě nespali v tak drahém hotelu, ale co naplat. Tohle jsme nevychytali. Brzy se ale cítíme lépe, když proběhneme sprchou a odpočíváme v klimatizovaném pokoji. Trochu nám jen nejde na mysl, proč v takto drahém hotelu teče sprchový kout i klimatizace.

Při brzké snídani se utvrzujeme v tom, že tento hotel není pro naše akce vhodný z mnoha hledisek.

A zase hledáme a hledáme

Úkolem dalšího průzkumného dne je najít ubytování i sklípek. Kritéria máme, je jich mnoho a jedno z nich je i „být okouzleni“. Musí to být zkrátka to pravé.

Podařilo se. A den je o to hezčí. Našli jsme skvělé ubytování i rodinný sklípek s lahodným vínem a vtipným panem vinařem, a tak v klidu odjíždíme z této pěkné lokality.

Od té doby jsme pořádali víkend na Pálavě již několikrát a trnitý začátek při průzkumu této oblasti byl naštěstí jen protipólem skvělé víkendové zábavy. A ta vinná degustace? To je nepopsatelné a musí se to zažít. Místní vinař si mě získal hned napoprvé a od té doby se tam těším znovu a znovu.

A tak se i letos těšíme do této lokality, až ji budeme objevovat pěšky i na výlety na kole. Pálava je tak odlišná, specifická a unikátní a dokáže přinést tolik pěkných nových zážitků. A ten relax mezi vinicemi. Pohledy do kraje. To je paráda.